Věčné dítě


Někdy mám pocit jako kdybych byla pták zavřený v kleci, přijde mi, že náš svět dospělých je samý shon a spěch a nemůžu vzlétnout... Nebo jako kdybych byla nucena plavat v řece s jménem Proud Trendů...ze všech sil se snažím odolat všem "vírům", které mají tendenci mě "stáhnout pod vodu".. Utíkám před realitou ...a v duši pláču... přepadá mě strach...v nitru prosím Boha Otce - vem si prosím můj strach a proměň ho v jistotu... Asi zůstanu věčným dítětem, co tomhle světu a systému v něm neporozumí... Jedině v náruči Boží lásky se cítím bezpečně a jedině s Ním a v Něm nalézám klid...tento svět pro mne není, ale jsem nucena v něm žít... Sama jsem dávno matkou a přesto jsem a zůstanu věčným dítětem...
 

 
Našla jsem co jsem hledala
 

S probouzejícím se ránem směřuji svou mysl Vzhůru k Bohu Otci a děkuju za nový den, ve kterém Ho mohu chválit, v němž Ho mohu velebit a utíkat se k Němu.....ale nebylo tomu vždycky tak. Byly chvíle, kdy jsem se cítila opuštěně,kdy jako by nic co dělám nemělo v životě smysl... Neříkám, že občas nesvádím své "boje", jen je to teď mnohem jednodušší - nepropadám skepsi a pocitu marnosti... Proto chci vydat svědectví o nekoečné Boží lásce, která k nám všem směřuje a poskytuje nám útočiště, když jsme životem unavení. Poskytuje nám pramen vody lásky, když jsme žízniví.... objímá nás, když schází lidská láska....
 

Nejkrásnější chvíle vždycky jsou na kolenou...

Možná mnozí z vás znají text písně - "nejkrásnější chvíle vždycky jsou na kolenou.." mohu než dodat - nejsou to jen slova nebo rádo by používaná fráze...jde o skutečný prožitek v momentech, kdy se spojujeme v rozohoru a v modlidbě s Bohem, kdy se necháváme naplňovat jeho láskou a pokojem.... Je to něco tak niterného - asi jako když prožívámě to nejdůvěrnější se svojí pozemskou láskou!!! Jen s tím rozdílem, že toto spojení a tato láska je nad všechny tyto pocity a převyšuje nad vším co je lidské... Jsme často rozpolceni, často zklíčeni starostmi...nemluvě o liknavosti....a přesto, či snad právě proto ve chvíli, kdy poklekáme na kolena a necháváme se prostoupit Boží láskou, tehdy jsme pokorní a schopni Bohu naslouchat, schopni Ho vnímat a radovat se s Ním a v Něm...není nad tyto okamžiky, protože takovou lásku nám nemůže svět ani dát a ani vzít...nikdo z lidí nám nemůže nabídnout takovou lásku a jistotu, jakou nám nabízí a dává Bůh!!! Jedině On miluje skutečnou a pravou láskou jaké my lidé nejsme schopni... NEJKRÁSNĚJŠÍ CHVÍLE VŽDYCKY JSOU NA KOLENOU....
 

28.09.2008 10:31 - nezařazeno - trvalý odkaz
Učiň mne Pane nástrojem, ať zářím Tvým POKOJEM...


Byli jsme posláni sem na tuto zem... narodili jsme se, abychom život žili a naplňovali ho různými úkoly... Že to často není jednoduché ví každý a kolik klopýtnutí a pádů - o tom by se mohly psát celé knihy... Bůh však na nás pohlíží láskou nanejvýš milostivou a milosrdnou!!! Už ani nevím, ve který okamžik jsem si uvědomila, že jsem menší než pouhé zrníčko prachu, že jsem pouho pouhé nic a přesto vím, že mě Bůh miluje jako kdybych byla samojediná na světě!!! Z vděčnosti jako ten nejmenší projev poděkování prosím Boha Otce, aby si ze mě učinil svůj nástroj, který si kdykoliv použije pro své záměry!!! Chci být dělnicí na Jeho vinicí, chci být ve své nepatrnosti platným kolečkem v ozubeném soukolí orloje zvaného svět v přípravě na život věčný!!! UČIŇ MNE PANE NÁSTROJEM, AŤ ZÁŘÍM TVÝM POKOJEM!!!
 

I Vy jdete v pokoji, nechte se prozářit Světlem.... CarrieAnne